Ultralehký vrtulník CH-7 Kompress si díky svým kvalitám vydobil ve své kategorii nejen v Evropě, ale dá se říci i celosvětově dominantní postavení. Nyní přichází jeho nástupce CH-77 Ranabot.
Na začátku stáli tři italští bratři Barberové, Igi, Claudio a Josi. Létání jim učarovalo poměrně záhy a s postupem času létali nejen větroně, ale i motorová letadla. Když se v osmdesátých letech s nástupem ultralehkých strojů oživil zájem o létání, založili nejprve leteckou školu a poté i vlastní firmu, která se zabývala kompletováním ultralehkých strojů ze stavebnic. Zásadní změnu v jejich životě přineslo seznámení s argentinským konstruktérem lehkých vrtulníků Augustem Cicarém. Bratři nejprve získali v roce 1989 práva na výrobu jeho jednomístného typu CH-6, ze kterého následně Claudio a Josi vyvinuli s pomocí automobilového designéra Marcella Gandiniho vlastní jednomístný kabinový CH-7 Angel. Ten uvedli na trh v roce 1992. Jeho značný komerční úspěch, příchod nových výkonějších variant motorů a konstrukční rezervy vrtulníku, je přivedly k myšlence postavit i dvoumístnou variantu, charakteristickou tandemovým uspořádáním sedadel. Nový CH-7 Kompress se na trhu objevil v roce 1996, jeho vylepšená varianta CH-7 Charlie pak v roce 2005.
Vrtulníky CH-7 zaznamenaly velký komerční úspěch, ale tandemové uspořádání kabiny přece jen nebylo ideální. Bratři Barberové tak začali v tichosti pracovat na zcela novém vrtulníku, který měl z CH-7 převzít léty provozu ověřené konstrukční prvky a spojit je s novým, výkonějším motorem a dvoumístnou kabinou s uspořádáním sedadel vedle sebe.
Side-by-side
Tak se zrodil dvoumístný Heli-Sport CH-77 Ranabot (mimochodem, tohle slovo v piedmontském dialektu znamená pulec). Široká kabina se sedadly vedle sebe je skutečně to, co vás na novém vrtulníku na první pohled připoutá. Zbytek připomíná celkem pochopitelně starý známý Kompress, i když se mnohdy jedná jen o podobnost na první pohled. Je ostatně zákonitá, neboť právě technické kontinuitě konstrukcí bratří Barberových vděčí jejich vrtulníky v mnohém za svůj úspěch.
V konstrukci CH-77 je použito řady komponentů a technických řešení, které byly odzkoušeny v reálném provozu na jeho předchůdcích, jiné pak bylo možné odzkoušet během dlouholetého předsunutého provozu u výrobce. Typickým příkladem jsou listy hlavního rotoru, které byly odzkoušeny na typu Charlie.
Letové zkoušky prvních prototypů CH-77 začaly v Itálii již před šesti lety a v rámci předsunutého provozu byly postupně řešeny jak vzniklé problémy, tak zaváděna nová pokrokovější řešení. Díky tomu se v okamžiku uvedení stroje na trh dostává zákazníkům do rukou skutečně prověřená konstrukce.
Konstrukce
Konstrukční řešení CH-77 vychází z ověřeného CH-7 Kompress. Rám vrtulníku je celokovový s pevným podovozkem tvořeným dvěma ližinami. Základní rám tvoří svařenec z certifikovaného leteckého materiálu, který je stejně jako u CH-7 naplněn dusíkem pod tlakem 2,5 Mpa. Neustálou kontrolou tlaku plynu v konstrukci je monitorována neporušenost svarů a celistvost konstrukce. Naměřené hodnoty jsou jednak indikovány pomocí manometru, jednak elektronickým čidlem. Výstup z čidla je pak integrován do řídící jednotky, odkud je jednak generováno hlášení do sluchátek pilota, jednak optická signalizace na palubní desku.
Hlavní rotor vrtulníku je dvoulistý, přičemž jednotlivé listy jsou vyrobeny z kombinace kompozitových materiálů, rovingových a uhlíkových vláken a ocelového nosníku. Oproti rotorovým listům původních CH-7 se vyznačují delší tětivou profilu. Dvoulistý je i zadní vyrovnávací rotor, jehož listy jsou celokovové.
Důležitou změnou vedoucí k úspoře hmotnosti je to, že všechny díly kapotáže jsou vyrobeny metodou zapečení kompozitových dílů v autoklávu. Díky tomu se zvýšila jejich pevnost a zároveň snížila hmotnost. Ostatně boj o kilogramy je při bližším porovnání CH-7 a CH-77 znát téměř všude. Úspory na hmotnosti bylo dosaženo například revizí kabelového stromu, nebo vývojem a použitím speciálního alternátoru společnosti EPA Power přímo na klikovce motoru. Jen tato změna přinesla úsporu 1,5 kg.
Vrtulník dostal rovněž zcela novou pohonnou jednotku, výkonný čtyřválec EPA Power SA 914-1400, vycházející z osvědčeného Rotaxu 914.
Na zemi
CH-77 působí už na první pohled díky své kabině větším a dospělejším dojmem, než jeho předchůdce. Díky své velikosti jsou všechny konstrukční celky na zemi dobře přístupné pro předletovou i běžnou technickou prohlídku. Dveře do kokpitu se otevírají velmi zlehka a při prvním otevření nás překvapí svou nízkou hmotností. Jsou zkonstruovány tak, aby je bylo možné snadno odhodit v případě nouze, například při nouzovém přistání na vodní hladinu. V případě potřeby je možné s vrtulníkem létat i bez dveří.
Stejně lehce působí i oba kryty motorového prostoru, jejichž otevřením získáme komfortní přístup k srdci vrtulníku. Pod krytem na pravé straně stroje najdeme odnímatelnou plastovou palivovou nádrž, která je do palivového systému připojena pomocí certifikovaných leteckých rychlospojek. Díky tomu ji lze v případě potřeby snadno vyjmout a doplnit palivem například u běžné čerpací stanice. Druhá nádrž umístěná na levé straně vrtulníku je pevná.
CH-77 je stejně jako každý další vrtulník pilotuje z pravé strany. Po otevření pravých dveří kabiny nás jako první jistě upoutají její vnitřní rozměry. Každý, koho mohlo u typu CH-7 odrazovat třeba kvůli jeho mohutnějšímu vzrůstu původní tandemové uspořádání kabiny, bude příjemně překvapen spoustou místa, které interiér CH-77 nabízí. Je na úrovni ramen členů posádky dokonce ještě o něco širší, než R-22. Navíc lze prvky řízení na levé straně kokpitu snadno odmontovat.
Zavazadlový prostor
Pokud lze novému vrtulníku CH-77 něco na první pohled vytknout, pak je to absence zavazadlového prostoru, který by u takto řešeného dvoumístného vrtulníku člověk přece jen čekal. V zásadě je sice možné uložit malé zavazadlo například před pasažéra na levém sedadle, ideální řešení to však rozhodně není. Jak jsme se ale dozvěděli od zástupce dovozce, společnosti Mamba Air s.r.o., od příštího roku dostanou nově vyráběné vrtulníky standardně zavadlový prostor ve formě tepelně izolovaného tubusu v prostoru nad motorem. Bude vybaven samostatnými dvířky a bude možné ho za příplatek instalovat i do vrtulníků CH-77 vyrobených před tímto datem.
Kabina
Nasedání do kabiny je zcela jednoduché, pravou nohu položíte na ližinu, levou přehodíte přes knipl a uvelebíte se snadno v pohodlné sedačce. Čalounění sedaček ja samozřejmě možné objednat tak, aby odpovídalo barevnému provedení exteriéru vrtulníku. Před pilotem se na středu kabiny nachází kompozitový přístrojový panel, nad hlavou je umístěn stropní panel s ovladači a pojistkami. V základním vybavení je vrtulník vybaven klasickými přístroji, na přání je jej možné osadit glasskokpitem Nesis II společnosti Kanardia.
Analogová deska našeho vrtulníku obsahuje ve dvou řadách základní analogové přístroje – sdružený otáčkoměr rotor/motor, variometr, výškoměr, rychloměr. V dolní řadě pak nalezneme sdružený digitální přístroj informačního systému Flybox, který zpracovává hlášení z motorové jednotky a předává je pak do informačního systému (CH-77 warning card). Ten zpracovává sdružené údaje z motoru, převodovky, palivoměru, čidla tlaku dusíku v svařenci a dalších čidel a pak pilotovi předává důležitá hlášení jednak formou řady LED signalizací na horním okraji přístrojového panelu, jednak předem namluveným hlasovým akustickým hlášením do sluchátek. Tento informační systém se stará nejen o poruchy, ale rovněž o překročení provozních hodnot, dostatek paliva a podobně. Podobně jako u CH-7 je součástí výbavy vrtulníku automatická regulace výkonu motoru (governor). Governor se aktivuje při 80 procentech výkonu motoru.
Ve vzduchu
Po nastartování motoru se ve sluchátkách ozve poprvé výše zmíněný příjemný ženský hlas, výstup z řídícího systému Ranabotu, který pilota provede všemi důležitými úkony. Po sepnutí spojky se nad naší hlavou začíná pomalu roztáčet hlavní rotor. Čekáme na provozní teploty.
Po jejich dosažení můžeme do vzduchu. Otáčím plynovou rukojetí a zvyšuji otáčky z volnoběžných na provozní. V okamžiku dosažení 80 procent maximálních otáček přebírá starost o práci s plynem governor. Levou rukou začínám pomalu zvedat kolektiv, pravá jemně přitahuje cykliku. Levá noha lehce vyšlapuje pedál ovládající vyrovnávací zadní rotor a Ranabot se lehce odlepuje od země. Pomalu přecházím do horizontálního letu, ale stoupám dále do nějakých 120 metrů. Potlačuji cykliku a přitahuji kolektiv. Vrtulník zrychluje. Pozoruhodné jsou velmi nízké vibrace, pokud mohu posoudit, zřetelně nižší než u Kompressu. Chci se vrátit zpět k letišti a tak trochu zpomaluji, tlačím cykliku doprava a současně vyšlapuji pravou nohu. Prolétám nad letištěm, přidávám několik plynulých otáček a pak zpomaluji a převádím vrtulník do visu. U CH-77 se výrobci podařilo díky novému uspořádání chladícího systému skládajícímu se z chladiče vody a tepelného výměníku dosáhnout toho, že i při dlouhém vysení teploty oleje a vody nepřekročí provozní limity, což u původního CH-7 neplatilo.
Znovu převádím vrtulník do dopředného letu a zrychluji až na maximální rychlost. Následné manévry na rychlosti si nechává vrtulník líbit bez jakéhokoliv reptání. Vracím se zpátky k letišti, zpomaluji a přistávám zpět na heliportu před halami Mamba Air. Nechávám běžet motor na volnoběžných otáčkách kvůli chlazení a pak motor vypínám.
Chcete Ul vrtulník?
Vrtulníky CH-77 Ranabot prodává, servisuje a výcvik zajišťuje společnost Mamba Air se sídlem v Bohuňovicích nedaleko Olomouce. Jedná se v současné době o vůbec nejúspěšnějšího obchodního zástupce společnosti Heli-Sport na světovém trhu.
Výcvik na novém vrtulníku je pro zcela nové adepty létání na ultralehkých vrtulnících zajišťován obdobným způsobem jako tomu bylo v případě Kompressu, tedy po objednání vrtulníku. Společnost Mamba Air rovněž zajišťuje komplexní servis strojů CH-77.
Létání na ultralehkých vrtulnících nabízí jejich pilotům řadu výhod počínaje možností létat s nižší zdravotní kvalifikací. Vzhledem k používaným motorům v podstatě odpadají problémy s palivem, vrtulník je možné hangárovat i na vlastním pozemku například ve vyřazeném kontejneru, který psolouží jako malý domácí hangár. V rámci létání podle předpisů je dnes možné sednout k dočerpání paliva i u řady čerpacích stanic a s demontovatelnou pravou nádrží CH-77 si lehce palivo doplnit. Vrtulník je zkrátka možné používat jinak, než klasické letadlo a jak vám jistě řeknou všichni vrtulníkáři, vrtulník nenudí!
Závěrem
Heli-Sportu se podařilo navázat na svůj velice úspěšný typ CH-7 strojem, které má všechny atributy potřebné k tomu, aby v budoucnu ještě překročil jeho prodejní čísla. Navíc CH-77 získal uspořádáním své kabiny více na vzhledu „dospělého“ vrtulníku, kterému se přiblížil i svým „dospělejším“ zvukem.
Vezmeme-li do úvahy všechny výhody vrtulníkového létání, které dává pilotům těchto strojů ještě větší svobodu pohybu, než pilotům letadel, nelze se divit oblibě těchto malých strojů, spadajících u nás do kategorie sportovních létající zařízení (SLZ).
Ultralehký vrtulník CH-77 Ranabot je do konce roku 2013 nabízen v základní verzi s cenou 155 000 eur, samozřejmě je možné doobjednat širokou škálu speciální výbavy počínaje již zmíněným glasskokpitem až po speciální přívěsný vozík za motorové vozidlo, určený k transportu vrtulníku.
text: Martin Kronus
